Zprava z moji cesty po Brazilii z 13 . kvetna 2015

 Do Brazílie jsem přicestoval 13. Ledna a tak je nyní po 4. měsících nejvyšší čas abych podal zprávu o svém putování. 

 Přijel jsem do Brazílie v rámci 1 semestrálního studijního pobytu mezi Universitou Karlovou v Praze (kde studuji v doktorandském programu na Filosofické fakultě, Středisku iberoamerikanistických studií) a  Universitou São Paulo (USP ~ FFLCH). Přijel jsem, abych získal studijní podklady pro svoji disertační práci, jejíž téma je Vystěhovalectví do Brazílie v 19. století, do roku 1918. Hledám vlastně české stopy v  Brazílii, které tu lidé od nás dočasně, nebo většinou trvale zanechali. Dle toho se odvíjí plán mého cestováni:

 V lednu po příjezdu jsem se zapsal a studoval na USP. Absolvoval jsem jazykový kurz pro zahraniční studenty. Podnikl jsem 4 kratší cesty:

       1)    do Piraju (město uvnitř státu São Paulo), abych tam našel potomky několika rodin, které se tam vystěhovaly na kávové plantáže na sklonku 19. století z Trojanovic na Morave.

       2)    Jel jsem také do Rio de Janeira, abych zde pátral po stopách Arcivévodkyně Leopoldiny, která sem připlula za svým ženichem, princem Pedrem v roce 1817. S ní měla snad také připlout dvorní dáma z rodu Magnis Ze Strážnice na Moravě, hraběnka Magnis. A v roce 1823 obchodník se sklem z Novoborska, Franz Scheiner zde založil obchodní firmu Sociedade Germania.

       3)    Z Ria jsem jel do císařského města Petropolis, jelikož následník trůnu Pedro Orleans Braganca se oženil na počátku 20. století s naší českou princeznou, komtesou Eliškou Dobrzeňskou.

       4)    Také jsem se vypravil do přístavu Santos, ne tolik kvůli Pelému, jako spíš, že to byl významný přístav imigrantů.

V São Paulu jsem navštívil  důležitou krajanskou Unii, kterou si Češi založili již v roce 1895 pod jménem Slavia. Zrovna se loučili s jednou učitelkou češtiny a vítali novou. Nemohl jsem opomenout ani Muzeum imigrantů v São Paulu.

13. března jsem vyrazil na svůj okruh. Odletěl jsem ze São Paula do Salvadoru, hlavního města státu Bahia. Tady jsem pátral po bratrech Hubertových, rovněž z Novoborska, kteří již v roce 1807 zde měli obchod s českým sklem a lustry. Setkal jsem se zde dle plánu se studentkou UFBA, která napsala zajímavou práci blízkou mému tématu. Dále v Bahii v Jequie jsem se setkal s profesorkou, která se v minulosti zabývala částečně mým tématem. Zkoumal jsem první kolonie projektované pro cizince, přistěhovalce z Evropy, hlavně z Německa, Švýcarska, potažmo i našich zemí. Jel jsem po trase měst: Itabuna, Ilheus, Uma, Comandatuba, Vila Vicosa. Hledal jsem stopy po koloniích: Teodoro, Muniz, Leopoldina, Frankental. Na trase jsem měl Porto Seguro, kde Cabral objevil Ameriku. Z Nova Vicosy jsem jel do Nových Lidic, protože mě zajímalo, jak město, které nese název našich Lidic.

V půli dubna jsem vstoupil do dalšího státu Minas Gerais, abych zde v městech Diamantina a Serro pátral po původu brazilského prezidenta Juscelina Kubitscheka, přesněji jak to bylo s jeho pradědou Janem Nepomuckým Kubickem.

21. dubna jsem dorazil do hlavního města státu Minas Gerais - Belo Horizonte, abych pokračoval v pátrání po stopách J.N.K. a setkal se s potomky rodiny, jejichž pradědeček zde v roce 1893 založil ve městě Sabara malou českou kolonii. Také jsem navštívil město Ouro Preto.

28. dubna jsem odletěl do Cuiaby, do státu Mato Groso. Odtud jsem jel den autobusem do města Vila Bela, téměř u hranic s Bolívií, abych zde pátral po hrobu Dominika  Sochora, člena rakouské expedice z roku 1817. Pak zpět do Cuiaby, přednáška na UFMT, a přelet do hlavního města Brasilia. Zde jsem navštívil památník J. K., rovněž Universitu, naše velvyslanectví a organizaci IBRAM, od níž jsem získal ocenění pro Muzeum vystěhovalectví do Brazílie v Ralsku - Náhlově. Pak přelet do Curitiby a návštěva u významné krajanské komunity v São Bento do Sul s naším velvyslancem, konzulem a redaktorem Českého rozhlasu.

Nyní se s vámi loučím z Curitiby, hlavního města státu Parana, musím končit, brzy odjíždím autobusem do Joinville.

Fotografie jsem se snažil rozdělit po městech, místech, které ve své zprávě vyjmenovávám.                                        .

Tak třeba zase za nějaký měsíc... ale dříve než se vrátím 13. července k nám domů..

Petr Polakovič, t. č. od počítače rodiny Norberta Veselého v Curitibe 12.37 místního času.

FOTOGALERIE