Myšlenku jsem nosil dlouhá léta

Hned jak se po revoluci otevřely možnosti k cestování, jel jsem do Německa do Garmisch Parken Kirchenu, abych  viděl to krásné malebné alpské městečko a měl vzor jak by měl jednou vypadat Náhlov…? Teď když bylo možné vidět jak se žije jinde, řekl jsem si, proč si tu laťku nenasadit pěkně vysoko…?!

V Náhlově jsem prožil u svojí skvělé babičky od malička každé školní prázdniny a často jsem si přál sem přesídlit natrvalo. Vesnice má docela zajímavou a pohnutou historii sahající hluboko do minulosti, což se dozvídáte z Náhlovské kroniky.

Jenom za posledních 100 let co se toho tady událo:

Ve 20 tých letech silná obec s třemi budovami škol /jedna obecná škola německá a česká a česká měšťanka/, vlastním obecním úřadem a starostou, hasičskou zbrojnicí a sborem, kaplí, hospodou, sálem, pěknými staveními, zahradami atd.

Po roce 1945, po odsunu Němců připadl Náhlov do vojenského újezdu Ralsko, kde se žilo v trošku zvláštním režimu – na okraji vesnice totiž začínal velký vojenský prostor…Vesnice byla osídlena zájemci z okolí i z daleka /Slovenska/. Ti se nastěhovali do prázdných domů jako nájemních bytů. Nemohli je koupit, protože vesnice se nacházela ve vojenském újezdu. Budovy škol přestaly být využívány jako školy, neboť děti začaly jezdit do větší školy v Osečné. Jedna škola byla přeměněna na smíšené zboží prodejny Jednota. Kaple také nebyla využívána, poněvadž  postoj socialistického zřízení ke katolické církví nebyl nijak povzbudivý.Sál byl nejdříve přeměněn na kovárnu, později zbořen. Několik stavení bohužel  rovněž nevydrželo do změny poměrů, byly zbourány, opuštěny, vyhořely…

Naopak od počátku zde byl vybudován vojenský statek a jeho úloha se posilovala. Statek suploval i úlohu místního úřadu – starosty, neboť ten tu být nemohl. 

V 60 tých letech byly zbudovány bytovky, nové kanceláře statku, byt správce, jídelna a tahle výstavba přirozeně změnila uspořádání a kolorit vesnice.

V 90 letech, po sametové revoluci se vesnice ocitla v civilním prostoru - vojenský prostor Ralsko byl zrušen, Náhlov se stal součástí obce Ralsko se sídlem v Kuřivodech. Vesnice prošla „unikátní privatizací“, jež mě a pár mých kolegů přiměla i k tomu, abychom založili občanské sdružení Náhlov. Určitou dobu zde bylo několik opuštěných a poničených domů, které si posléze koupili noví majitelé, kteří je nyní renovují. Statek prošel majetkově přes několik firem a nakonec se dostal do rukou majitelů, kteří se starají o jeho prosperitu. Horší je situace s vodovodním řádem a sítí kanalizace, jež by asi potřebovali rozsáhlejší renovaci a investici.

Do nového tisíciletí Náhlov vstoupil jako dynamická obec, probouzející se ke své původní kráse a malebnosti. Mnoho objektů je v plném proudu renovace: řada domů-stavení, kaple, statek. Řada jich na svou vysněnou renovaci a využití stále čeká. Nicméně Náhlov již určitě nestojí v koutě, na okraji nějakého vojenského prostoru. Ba právě naopak, stal se natolik atraktivním partnerem pro život, že jednu chvíli o něj usilovaly mimo Ralska další 2 obce- Hamr na Jezeře i Osečná a vesnici si oblíbilo pro trvalý i přechodný pobyt řada nových obyvatel. Nakonec se Náhlovaci přeci jen rozhodli zůstat věrni Ralsku. 

Rok 2004 – od 1.5. – i Náhlov je v EU! Je to skvělé, vědí o nás v celé unii!

Před cca 10 lety jsem říkal, že z Náhlova uděláme „Garmisch“ /Gar-myš/. Dával jsem těch 10 let jako lhůtu. No uznávám, že to byl zřejmě poněkud optimistický výhled a prodlužuji tu lhůtu o dalších 10 let. A když to nestihnem, tak již nyní avízuji prodloužení  o dalších 10 let .Věřím, že s pozitivním vztahem k téhle vesnici, s úctou k její historii a lidem, kteří tu žili před námi, to my současní obyvatelé spolu dokážeme.

Naše heslo: za lepší Náhlov.

 

Ing. Petr Polakovič
ten co sem jezdil na prázdniny 
/tatanka/