Výsledná zpráva z cesty Mgr. Pavla Vaculíka do Brazílie

Při příležitosti 100 výročí narození Ing. Vladimíra Kozáka, rodáka z Bystřice pod Hostýnem, jsem podnikl výzkumnou cestu do města Curitiba ve státě Paraná, kde Kozák strávil většinu svého života a kde i zemřel. O do této doby prakticky neznámé osobnosti mohu nyní zveřejnit první výsledky.

 Můj pobyt v Curitibě spočíval v každodenní práci v místním Muzeu Paranaense, kde jsem byl vřele přivítán jeho vedením i pracovníky. Právě do tohoto muzea přešla soudním příkazem veškerá Kozákova pozůstalost včetně mobiliáře a osobních věcí. Bohužel se tak stalo až 12 let od Kozákovy smrti (tedy v roce 1991) z důvodu dědického vyrovnání a průtahů soudu. Od roku 1979 byl Kozákův dům i s jeho sbírkami uzavřen a zabedněn, ale Kozákovi přátelé nevylučují, že část věcí se mohla ztratit a rozkrást. K prosinci 1997 se tedy v Muzeu Paranaense – Praca Generoso Marques s/n – CEP 80020 – 230 – Curitiba PR nachází celkem 39 897 kusů Kozákovy sbírky a věcí, konkrétně na 4831 dopisů, pohlednic a ostatní korespondence; 8290 fotografií ( srovnáno podle kmenů – unikáty ); 15832 negativů; 2203 diapozitivů; 778 knih; 859 časopisů; 124 map; 29 medailí a řádů; 950 kusů fotografického materiálu včetně přístrojů; 76 předmětů archeologické povahy; 478 etnologické povahy; sbírka gramodesek a 1087 obrazů – z toho 578 akvarelů; 183 olejomaleb; 463 kreseb; 35 pastelů; 11 soch atd. Je zde rovněž uloženo 13 videokazet s celkem 80 hodinami ojedinělých filmů, přičemž originály byly dány k restaurování do Cinematica Brasileira v Sao Paulu. Muzeum Paranaense převzalo i Kozákovy deníky (psané v češtině a v současnosti překládané do portugalštiny), též nábytek, nádobí, malířské náčiní, sepsán byl veškerý inventář včetně gum a volantu auta, též příbory, oděvy atd. Rovněž pasy, průkazy, slovníky, tabatěrka a osobní fota (např. zasněžená krajina, domov, hrob rodičů aj.). Vše jsem náležitě prohlédl, zapsal a zdokumentoval a jsem schopen poskytnout zájemci ještě podrobnější údaje a informace.

Další část výzkumu a bádání bylo pátrání po místech spjatých s Kozákem. Seznámil a spřátelil jsem se s dr.E.Trevisanem (83 let), blízkým Kozákovým přítelem, který ho i našel mrtvého. Díky tomuto pánovi jsem navštívil Kozákovy známé, např.  posluhovačku, a byl to on, kdo mě byl jediný schopen dovést do Kozákova domu a nalézt jeho hrob. V domě je dnes v přízemí malá veřejná knihovna a v patře skromné minimuzeum s pár předměty Kozákovy sbírky. Dodnes je zde mnoho věcí tak, jek je tu Kozák opustil, např. zaparkované auto, vybavení kuchyně atd. Hrob je prostý se skromnou dřevěnou cedulí, osazenou teprve v roce 1994 a „udržován„ je pouze správou hřbitova Aqua Verde. Navštívil jsem i další místa spojená s p.Kozákem (univerzita, pošt.přihrádka aj.) Vše je opět utříděno a nafoceno.

Mimo tyto mé zásadní a jediné informace se mi podařilo vedle stovek fotografií z Brazílie dovézt také Kozákovy knihy – Ritual de um Funeral Bororo a The Héta Indians: Fish in a dry pond; dále také katalog výstavy v Alberta; kopie deníků a fotografie indiánů; též podobenky samotného Kozáka krátce před smrtí; naprosto unikátní kopie fotografií indiánů kmene Xetá, z kterého dnes přežívají poslední 4 lidé !; dále 2 knihy E.Trevisana věnované Kozákovi a jeho dílu a velkou radost mám z kopie 3 Kozákových jedinečných filmů, přičemž na světě jsou pouze tři města, kde tyto kopie existují – New York, Sao Paulo a mé bydliště !!

 Jinou částí výzkumu bylo setkávání s českými krajany v místě. Postupně jsem tak předal CD, becherovky a upomínkové předměty v rodinách Šimků, Starostíků, pí.Hájkové, p. Svobody a p.Petrovského. Mimo pí.Hájkové, která přišla do Brazílie již ve 20-tých letech (její otec zde byl honorárním konzulem) se jedná o přistěhovalce po roce 1948. Všichni byli moc rádi za dárky a že opět mohou hovořit česky. Vědí o sobě, ale moc se nescházejí, ani žádný český spolek nevedou. Hovoří už (až na Šimkovi) špatnou češtinou; tvrdí o sobě, že jsou Brazilci, na návrat nepomýšlejí. Jejich děti už většinou česky neumějí, ale přes vzdálené příbuzné (bratrance, synovce) udržují s naší republikou kontakty. Zprávy z Čech tedy mají od nich avšak např. povodně na Moravě je vzhledem k velké vzdálenosti až tak nezajímaly. Mají problémy s vyřízením osobních dokladů a rádi by získali české občanství. Jejich byty jsou vyzdobeny obrazy s českými motivy a krajinou, všude plno suvenýrů z Čech. Stýská se jim po pivu, becherovce a sněhu. Po revoluci se jich mnoho i přes vysoký věk vydalo a chystá vydat do naší republiky. Drží si speciality české kuchyně jako knedlíky, omáčky atd. Svůj domov, práci a obživu nalezli v Brazílii, ale srdcem zůstali Čechy.

O Kozákovu unikátní sbírku předmětů denní potřeby, zbraní, ozdob, hraček atd. pocházejících z let 1930-70 se začíná Muzeum Paranaense zajímat až nyní. Vzhledem k ojedinělosti sbírky je zájem i The Američan Museum of Natural History z New Yorku. Nové vedení muzea v Curitibě v čele s Jayme Antonio Cardosem začalo na odkazu V.Kozáka opravdu pracovat až teď. Byla ustanovena pracovní skupina, začalo se pracovat na restaurování a zakonzervování filmů, chystá se vydání katalogu obrazů a fotografií. Bohužel menší pozornost je věnována uložení předmětů, kdy hlavně péřové ozdoby dosti trpí. Byl schválen projekt na záchranu sbírky, založena nadace VITAE v Sao Paulu a zatím vyplaceno 20.000 RS. Na můj přímý dotaz o možnosti převezení či alespoň vystavení, byť jen části sbírky zpět do země jejího tvůrce (což si přál, ale nebylo mu to komunisty umožněno) mi ředitel odpověděl: „My dva jsme na to malí páni, cesta vede přes oficiální žádost České republiky na Estado da Cultura, Paraná.“ V roce 1987 byl také o životě a díle V.Kozáka natočen dokument, který jsem shlédl a jeho autorem mi bylo přislíbeno, že mi pošle jeho kopii. Zájem o mojí práci projevil i místní tisk GAZETA DO POVO, a v případě, že by se povedlo převézt část sbírky do ČR, má zájem natočit dokument i Česká televize. Mým zájmem je nyní zvýraznit osobu V.Kozáka v médiích, přeložit jeho knihy (jedna v portugalštině, druhá v angličtině), ze Slovenska jsem dostal nabídku na spoluautorství knihy sestavované z Kozákových dopisů do vlasti a rád bych se pokusil vypátrat i „údajnou„ Kozákovu další sestru a také jeho velkou lásku, kvůli které zůstal svobodný a bezdětný. Po těchto dalších bádáních je mým snem vydat vlastní knihu.

 Za finanční spoluúčast všem děkuje

 

 

 

                                                                         Mgr.Pavel Vaculík

                                                                         Tovární 718

                                                                         357 35 Chodov

 

                                                                         mob.605 213 791