Boemios v Nova Petrópolis

Město Nova Petrópolis leží v brazilském státě Rio Grande do Sul necelých sto kilometrů na sever od Porto Alegre. Žije tam 20 tisíc obyvatel a mísí se v něm prvky brazilské a německé architektury. V druhé polovině 19. století tam přicházeli přistěhovalci z německy mluvících zemí a rovněž i emigranti z českého pohraničí, ze Sudet. Říkalo se jim boemios. V době, kdy boemios míří do Brazílie (1870), v zemi vládne císař Pedro II. z dynastie Bourbonů a Bragança. Jeho matkou byla Rakušanka Leopoldina z dynastie Habsburků.

Nás bude zajímat proč boemios přicházeli do Brazílie. V jakých odvětvích pracovali? Jaký byl přinos zemi, která jim poskytla útočiště? Kde se přesně usadili? Jaké stopy zde zanechali? Odpovědi na tyto otázky můžeme najít v odborné literatuře, ale i v svědectvích nejstarších potomků boemios.

V době, když přišli boemios do oblasti Nova Petrópolis, již zde žili Němci z Porýní, ze Saska a Meklenburska-Pomořanska. Tyto různé skupiny přistěhovalců vytvářely víceméně uzavřené komunity, v závislosti na poloze pozemků a na etnickém, kulturním a náboženském původu. Boemios se usadili přímo v Nova Petrópolis a také v okolních obcích Linha Imperial, Linha Brasil, Linha Araripe, Linha Marcondes, Nove Colónias, Linha Ávila. Většinou to byli katolíci. Do Jižní Ameriky připluli na plachetnicích či na parnících. Cesta přes Atlantický oceán trvala sedmdesát dva dní.

V Čechách v té době mluvili německým dialektem bömisch, který se postupem času smísil s ostatními německými dialekty v již dříve kolonizovaných oblastech.

Proč odcházeli boemios z vlasti? Pozemky se čím dál víc dělily mezi rodinné příslušníky, na některé nezbylo. Byla vysoká míra nezaměstnanosti. Narůstající industrializace způsobila, že ruční výrobky již nešly na odbyt. Vyšší demografický růst zapříčinil nedostatek potravin. Přišla období sucha a neúrody. Místní obyvatelstvo sužovaly vysoké daně a také dlouhá vojenská povinnost. Evropské vlády společně s kolonizačními společnostmi emigraci podporovaly. Pozitivně působil i fakt, že brazilský císař Pedro II. byl synem rakouské princezny Leopoldiny.

Brazilská vláda podporovala příchod přistěhovalců na jih země, protože věřila, že jako vlastníci nové půdy ubrání svůj majetek a území před Španěly. Vládní sliby ale nebyly dodržovány a přistěhovalci se střetli s tvrdou realitou. Na rozdíl od jiných imigrantů byli boemios řemeslníci a dělníci (kováři, tesaři, hrnčíři a kamenotepci). Domnívali se, že v oblasti, kam odchází řada lidí, bude jejich práce vyhledávaná. Ale realita byla jiná. Museli se stát zemědělci, přestože neměli ani elementární znalosti agronomie. Obklopovalo je nebezpečí, které je udržovalo v neustálém napětí. Žili uprostřed divočiny, ohrožováni šelmami a tzv. indiány; bylo to v oblasti bez silnic, dalších komunikačních linií i bez dostatečné ochrany. Byly to dny, měsíce a roky bolestného a totálního odloučení a existenční úzkosti.

Tito boemios však měli již zkušenost s nedostatkem potravin a dalších důležitých potřeb z Evropy, ale za oceánem neměli nikoho, koho by mohli poprosit o pomoc. Svoje problémy museli řešit sami. Tyto základní potřeby k přežití je nutily spolupracovat. V zemi jejich původu nebyly panenské lesy jako v Brazílii. Co dělat s ohromnými stromy, které rostly na pozemcích, které měly být obdělány? Říká se, že boemios ztratili spoustu času během prvního jara a části léta, kdy čistili a klučili pozemky, ale nestihli zasít. Když přišla zima, docházely potraviny.

Přistěhovalci nepěstovali plodiny na prodej, ale výhradně pro vlastní potřebu. To je nutilo pěstovat všechno. Přebytečné produkty prodávali, protože potřebovali splácet svoje dluhy vládě či kolonizačním společnostem.

Kromě zemědělství chovali i hospodářská zvířata: skot pro maso a na práci, vepře na maso a tuk, koně na přepravu, králíky, slepice, krocany, holuby, kozy atp.

Nástroje a nářadí k práci vyráběli samotní profesionálové z řad přistěhovalců. Práce byla rozdělena výhradně mezi členy rodiny. Zaměstnance měli pouze v případě nemoci či smrti některého z příbuzných. Otec zastával nejtěžší práci. Matka zase domácí práce, starala se o děti, o zahradu, pomáhala při kácení lesa a při práci se zvířaty.

Přistěhovalci pracovali ve třech sektorech:

  1. Těžba kamene a dřeva, pěstování plodin a chov zemědělských zvířat. Produkovali to nejnutnější k přežití, vyměňovali či prodávali přebytky.
  2. Ruční řemeslná výroba – truhlářství, kovářství, sedlářství, koželužny, ševcovství a krejčovství. Pracovali výhradně na zakázku.
  3. Obchod s výrobky, které v dané oblasti nebyly dostupné – sůl, rafinovaný cukr, káva, látky, zinek a železo. Tady měli důležitou roli obchodní cestující, kteří zároveň kupovali a prodávali přebytky (tuk, vejce, máslo, fazole) a zprostředkovávali zprávy mezi jednotlivými koloniemi.

Přebytečné produkty si zpočátku místní vyměňovali mezi sebou. Později se začalo s výměnami v rámci regionu. Vznikaly tak družstevní záložny. Tento systém přilákal zájem místní populace. V roce 1902 v Linha Imperial vznikla první družstevní záložna, Caixa Rural, vůbec první v Jižní Americe. Na jejím založení měl zásluhu farář Theodor Amstad. Další záložny, které v okolí vznikaly, nebyly úspěšné. Ale Caixa Rural odolala všem vnějším tlakům a díky vedení boemios a jejich potomků přinášela zisky.

            Jak vypadalo v té době školství? Přistěhovalci posílali své děti do školy, přestože chodily na vyučování bosy a prostě oblečeny. Neměly aprobované učitele, ti se vybírali vždy z komunity. Z počátku se vyučovalo pouze německy, až později se začalo s výukou portugalštiny. Děti se učily čtení, psaní, portugalštinu, matematiku (hlavně počty zpaměti). Dále pak geometrii, aby uměly měřit pozemky, studovaly historii, zeměpis, zpěv a hudbu a rovněž náboženství. Bylo zásluhou učitelů, že oblast měla kulturní zázemí.

            Boemios měli v oblibě kulturní spolky, které vznikaly kvůli potřebě společného setkávání komunity, ale také v období konfliktů jako prostředek ochrany (např. na konci 19. století v ozbrojeném sporu monarchistů a republikánů krátce po vyhlášení republiky). Vznik, organizace a údržba spolků všech typů, dokonce i veřejných prostranství i náměstí byla zprostředkována samotnými přistěhovalci, jako např. náměstí Theodora Amstada či kostel svatého Lorenze v Linha Imperial. Boemios využili příjmů z prodeje lístků na divadelní představení, aby tím přispěli k financování stavby kostela.

V komunitách boemios nikdy nechyběly hudební skupiny. Hudebníci měli dobrou pověst a jejich hudební vystoupení byla známa svou kvalitou. Když v jiné kolonii neměli skupinu, pozvali boemios, kteří překonávali dlouhé vzdálenosti na koni, aby zahráli při oslavách inaugurace kostelů a při dalších různých oslavách.

Nechyběly též pěvecké sbory. Mohlo existovat místo bez školy či kostela, ale sbor nikdy nechyběl. Jejich cílem bylo zpříjemňovat život komunity, zejména při slavnostních příležitostech. Kdokoliv mohl být členem jakéhokoliv spolku či sboru. Všechny tyto spolky měly přísně respektované statuty. Když vypršel mandát ředitele spolku, konaly se volby. Noví zástupci se mohli chopit funkce bez jakýchkoliv obav. Problémy se řešily výhradně uvnitř spolku, což ukazovalo na velkou samostatnost komunity. Taktéž neexistovaly obavy z nedostatku státních dotací. Finanční prostředky spolky získávaly z členských příspěvků. 

Od příchodu prvních boemios uplynulo 140 let. Jak vypadá situace dnes? Pokračuje se v tradici hudebních těles, které existují dodnes a jsou nezbytnou součástí místních kulturních akcí, i když již nejsou tvořeny výlučně potomky boemios. Udržela se tradice pěveckých sborů, které jsou přítomny na mších, na pohřbech i na setkání sborů.

Caixa Rural, první družstevní záložna v Jižní Americe (*1902), existuje dodnes pod jménem Sicredi. Tento finanční systém se rozšířil i do ostatních brazilských států. Díky této organizaci získala Nova Petrópolis titul „kolébka družstevních záložen“.

V obci Linha Imperial vznikl roku 1987 taneční soubor Böhmerlandtanzgruppe. V Linha Brasil zase roku 1990 taneční soubor inspirovaný českým folklorem – Sonnenscheintanzgruppe. Při výběru názvu souboru, krojů a tanečního repertoáru se přihlíželo k znalosti historických kořenů.

V roce 1992 navštívili Nova Petrópolis krajané z Buenos Aires. Při té příležitosti byla v Linha Imperial založena krajanská organizace Freundeskreis Sudetenland s 43 členy. V roce 1995 Böhmerlandtanzgruppe zorganizoval první setkání Vzpomínání v Linha Imperial a Sudetenfest. Samotní členové skupiny začali se znovuobjevováním zapomenutých kořenů a rodinných tradic. Vzpomínalo se na původ českých předků, na jejich životní osudy, starosti a zásluhy. Při té příležitosti byla vystavena spousta dobových předmětů a dokumentů. Taneční soubor představil české a německé tance a divadelní hru, jejíž autorem byl Alberto Hillebrand.

V roce 1998 asociace Freundeskreis Sudetenland a Böhmerlandtanzgruppe z Linha Imperial, spolek vedený Adélií Hillebrandovou, neoficiálně navštívily Německo a Českou republiku. V České republice se Brazilci dostali na místa, odkud emigrovaly rodiny Neumann, Hillebrand, Krauspenhar a Thiele. V Hrádku nad Nisou bylo uspořádáno setkání se členy klubu, kteří hovořili německy.

V roce 2006 vznikl v Linha Imperial a Nove Colónias turistický okruh, jehož cílem je ukázat život boemios v Nova Petrópolis. Okruh zahrnuje pět míst:

  • Muzeum rodiny Alberta Hillebranda, kde jsou vystaveny osobní předměty, nábytek a dokumenty sudetské rodiny.
  • Mlýn a pila, též patří rodině Hillebrandových.
  • Kamenný dům rodiny Altreiderových, bývalý koloniál a tančírna, kde se konaly svatby a bály.
  • Hospodářská usedlost rodiny Hillebrandových a Jahnových. Veřejnosti je představena rodinná historie pana Jahnela na základě dopisů a fotografií, které zachycují jeho cestu do Brazílie. Cestu podnikl sám, neboť zbytek jeho rodiny mohl přicestovat až mnohem později. Zde se veřejnost může seznámit s životem zemědělců a ochutnat místní speciality.
  • Prodejna výrobků z šípkových růží. Růže byla považována za symbol boemios.

Vzájemné kontakty mezi Českou republikou a Nova Petrópolis pokračují i nadále. V roce 2007 se partnerským městem Nova Petrópolis stal Jablonec nad Nisou a taneční skupina Nisanka z Jablonce se představila v Nova Petrópolis na místním Mezinárodním folklorním festivalu. Téhož roku začala česká vláda vysílat do Nova Petrópolis učitele českého jazyka, který zde působí vždy v druhém semestru.

V roce 2008 navštívilo několik obyvatel Nova Petrópolis Českou republiku, konkrétně místa, odkud pocházeli boemios (Liberec, Jablonec nad Nisou, Turnov, Nový Bor, Hejnice, Dětřichov, Chřibská atp.). Mohli nahlédnout i do pražských archivů, kde našli dokumenty, týkající se jejich rodin (Hillebrand, Oppitz, Thiele, Krauspenhar, Wazlawick, Ullmann, Krause, Kny). Po jejich návratu byla založena Asociace potomků přistěhovalců z Česka, která má dnes třicet členů a v jejích stanovách se může dočíst: Má chránit, udržovat a pěstovat historii, kulturu, jazyk a zvyky předků, kteří přišli do Brazílie z území dnešní České republiky. Rozvíjet výměnu v oblasti kultury, turismu a ekonomiky se zemí původu. Identifikovat a sdružovat potomky imigrantů z Česka, kteří žijí v jiných městech a státech Brazílie. Podněcovat studium, výzkum a šíření informací o přínosu a vlivu české kultury. Šířit a stimulovat výuku českého jazyka a dialektu böhmisch. Napomáhat při obnovování a zachovávání kulturního dědictví. Organizovat kurzy a přednášky.

Ve vzájemných návštěvách a v pořádání kulturních akcí se pokračuje i nadále. Uveďme zde například letošní návštěvu Nisanky v Nova Petrópolis, studium češtiny v Dobrušce, vystoupení dívčího pěveckého sboru Meninas Cantoras de Nova Petrópolis v České republice. Nova Petrópolis navštívil fotograf Jindřicha Štreit, který zde fotografoval krajany. V letošním roce členové Asociace potomků přistěhovalců z Česka připravují dokumentární film o krajanech. V plánu jsou další kontakty mezi Nova Petrópolis a kolébkou krajanů, Českou republikou. Podle slov Adélie Hillebrandové, jíž vděčím za pomoc na přípravě tohoto článku, Brazílie a Česká republika jsou a vždy budou spojeny pevným přátelstvím.