Nacházíte se v sekci našeho webu věnovanou příspěvkům všech, kteří se zajímají o emigraci do Brazílie ve 20. století.
Chcete i Vy psát příspěvky o Vašem městě, či o Vašem místě, kde žijete, nebo prostě o životě v Brazílii, nebo naopak v Čechách? Máte ve svém okolí někoho, kdo by mohl přispět svým příběhem do mozaiky vystěhovalecké vlny z Čech do Brazílie? Pak neváhejte a kontaktujte nás, rádi Vaše příspěvky zveřejníme, nový příspěvek bude po nějaký čas vystavený na titulní straně našeho webu, archiv starších příspěvků najdete zde v této sekci. 

Výsledná zpráva z cesty Mgr. Pavla Vaculíka do Brazílie

Při příležitosti 100 výročí narození Ing. Vladimíra Kozáka, rodáka z Bystřice pod Hostýnem, jsem podnikl výzkumnou cestu do města Curitiba ve státě Paraná, kde Kozák strávil většinu svého života a kde i zemřel. O do této doby prakticky neznámé osobnosti mohu nyní zveřejnit první výsledky.

 Můj pobyt v Curitibě spočíval v každodenní práci v místním Muzeu Paranaense, kde jsem byl vřele přivítán jeho vedením i pracovníky. Právě do tohoto muzea přešla soudním příkazem veškerá Kozákova pozůstalost včetně mobiliáře a osobních věcí. Bohužel se tak stalo až 12 let od Kozákovy smrti (tedy v roce 1991) z důvodu dědického vyrovnání a průtahů soudu. Od roku 1979 byl Kozákův dům i s jeho sbírkami uzavřen a zabedněn, ale Kozákovi přátelé nevylučují, že část věcí se mohla ztratit a rozkrást. K prosinci 1997 se tedy v Muzeu Paranaense – Praca Generoso Marques s/n – CEP 80020 – 230 – Curitiba PR nachází celkem 39 897 kusů Kozákovy sbírky a věcí, konkrétně na 4831 dopisů, pohlednic a ostatní korespondence; 8290 fotografií ( srovnáno podle kmenů – unikáty ); 15832 negativů; 2203 diapozitivů; 778 knih; 859 časopisů; 124 map; 29 medailí a řádů; 950 kusů fotografického materiálu včetně přístrojů; 76 předmětů archeologické povahy; 478 etnologické povahy; sbírka gramodesek a 1087 obrazů – z toho 578 akvarelů; 183 olejomaleb; 463 kreseb; 35 pastelů; 11 soch atd. Je zde rovněž uloženo 13 videokazet s celkem 80 hodinami ojedinělých filmů, přičemž originály byly dány k restaurování do Cinematica Brasileira v Sao Paulu. Muzeum Paranaense převzalo i Kozákovy deníky (psané v češtině a v současnosti překládané do portugalštiny), též nábytek, nádobí, malířské náčiní, sepsán byl veškerý inventář včetně gum a volantu auta, též příbory, oděvy atd. Rovněž pasy, průkazy, slovníky, tabatěrka a osobní fota (např. zasněžená krajina, domov, hrob rodičů aj.). Vše jsem náležitě prohlédl, zapsal a zdokumentoval a jsem schopen poskytnout zájemci ještě podrobnější údaje a informace.

Číst dál: Výsledná zpráva z cesty Mgr. Pavla Vaculíka do Brazílie

Jak Burian splnil Vladimíru Kozákovi poslední přání v Brazílii


Osobnost fenomenálního malíře a ilustrátora Zdenka Buriana mne provází celý můj život včetně profesního, a stala se tak celoživotní fascinací. Jeho ilustrace dobrodružných knih mě totiž inspirovaly k zájmu o cizí kultury a vyústěním pak bylo až mé studium mimoevropské etnologie na FF UK v Praze. Už bakalářskou práci jsem zasvětil malíři Indiánů Bohuslavu Kroupovi a diplomovou práci jsem psal na téma Čeští malíři domorodců ve světě. Jedním z nich byl i Ing.Vladimír Kozák, jehož pozůstalost jsem se při příležitosti 100.výročí narození rozjel zpracovat až do daleké Brazílie. Vedle zásadních a jediných materiálů spolu s unikátními filmy, které se mi podařilo přivézt, jsem opět narazil na Buriana. Základním pojítkem mezi Kozákovým rodištěm a Burianem i oběma pány je totiž právě mistrův obraz, kterému je věnován i tento článek.

Číst dál: Jak Burian splnil Vladimíru Kozákovi poslední přání v Brazílii

Bystřice si připoměla své rodáky

Když jsem se v roce 1997 pro potřeby mé diplomové práce „Čeští malíři domorodců ve světě“ při ukončení studií etnologie na Karlově univerzitě v Praze, jejíž součástí byla i osobnost Ing.Vladimíra Kozáka, rozjel zjistit více do vašeho města, kde se tehdy před 100 lety narodil, nevědělo se o p. Kozákovi téměř nic. Nastalo období mravenčí práce a až detektivního bádání o tomto velkém bystřičanu, který byl ve své domovině bohužel zapomenut.

Číst dál: Bystřice si připoměla své rodáky